Už od předměstí Ulánbátaru projíždíme typickou mongolskou krajinou. Ať se podíváme napravo nebo nalevo, dpředu nebo dazudu, všude se rozkládá zvněná step, bez jakékoli vegetace, bez stromů a lesů, jen místy přerušovaná údolími s řekmai. Mongolská step rovná se nekonečná pastvina. Biotop, který předurčil způsob života Mongolů. Pastviny, tedy přesněji severské stepi, zabírají téměř dvě třetiny Mongolska. V západní a severní části jsou to horské stepi, které pokrývají oblé hřbety až do do výšky kolem 3500 m n. m., v centrálním Mongolsku nejtypičtější zvlněné pláně a na východě ploché travnaté roviny. A všude žijí pastevci. Jejich život plyne po staletí stále stejným rytmem. V letních měsících ženou svá stáda na nejlepší pastviny, celá rodina se v této době může přesunout i několikrát. Přes zimu se stahují do chráněných údolí, kde mají pro svá stáda postavena zimoviště. V současné době se však čím dál víc pastevců na zimu stěhuje do předměstí větších měst a na zivišti zůstává jen část rodiny.

Cestou na jihozápad míjíme mnoho pastevecký sídel. Všechna jsou složena z několika typických kruhových stanů, které jsou u nás známe pod jménem jurta. Jurta je ovšem ruský termín, mongolsky se řekne ger. Ger je geniální stavení, jehož konstrukce a způsob stavby jsou prvěřený desítkami generací. Je postavené nebo složené během hodiny. Obvod stavby tvoří ohrada ze skládací ohrádky, která se spojí se středovým kolmem jednoduchými tyčemi. Do stěny jsou vsazeny dveře, konstrukce se potáhne hrubým bílým plátnem, na podlahu se naskldájí houně, případně dnes i linoleum a může se bydlet. Ger se nejen rychle postaví a zbourá, ale je také mimořádně odolný vůči větru a dobře udržuje vnitní teplotu. V zimě se rychle vytopí, v horkém létě naopak dobře větrá. Pouze jeho kruhový tvar není právě nejvýhodnější pro použití hrantých postelí a nábytku.