Browsed by
Archiv rubriky: Cestování

Za divočinou do Beskyd ?>

Za divočinou do Beskyd

Za poslední dva roky jsme s manželkou navštívili hodně míst v ČR. Ne jako mastňáci, co přijedou autem na parking, ujdou tři sta metrů k hradu a zpátky, do města na oběd a dom. Jezdíme sice autem, ale hezky na divoko. Přijedeme na parkoviště, vytáhneme z kufru bágly se stanem, spacáky, nějaké to oblečení, a jídlo s vařičem. A vyrazíme.

muřinkový vrch kaple

Rádi se touláme, většinou po turistických značkách, ale s příchodem mapy.cz v mobilu chodíme i po nejrůznějších cestách. Hlavně proto, že máme sebou často naše malé psí slečny, čivavy. A nechceme potkávat zbytečně moc turistů s velkými psy. Takto jsme objeli už kus republiky. Klasika, Šumava, Jizerky, Česká Kanada a Jeseníky. Všude ale cítíme ten stejný problém. Moc lidí. Naše republika začíná být pěkně přecpaná. Hlavně proto, že lidi si už opět odvykají trávit víkendy v obchodních střediscích a chtějí vypadnout na víkend aspon jeden den na výlet. To je správně, ale my, co toto děláme odjakživa začínáme trpět. Všude narážíte do lidí. Samozřejmě je moderní jezdit na hory, takže všichni jedou na tůrku do hor. Většinou jsou hory poblíž a jsou zadarmo.
V další sezóně uvažujeme, že bychom začali jezdit do nížin, zkrátka do turistických méně známých oblastí. Byli jsme třeba v Litovelském pomoraví. Tam nejsou skoro žádné turistické trasy a potkáte jen pár lidí. Psali jsme o tom v článku již dříve.

odlesněný vrchol stratenec v javorníkách

Výjimku stále tvoří Beskydy, které se zdají pro lidi pořád neobjevené. Respektive v okolí beskyd je pouze Ostrava a pár měst kolem a nízká hustota lidí. Samozřejmě nesmíte je na Lysou. Tam je to peklo. Kolona lidí nahoru, druhá kolona dolů. Nahoře opět kolona u občerstvení. V Beskydech je nejlepší se pohybovat v příhraniční zóně Moravy a Slovenska. Vlakem jsme dojeli ráno do Mostů u Jablunkova. Šíleně pršelo, tak jsme zapadli do hospody a po pěti hodinách, docela už nalití pivem, jsme se vydali na jih po červené směr na Velký Polom. Když máte trochu vypito, cesta trvá déle, takže první noc jsme spali u děsivé kaple Muřínkový vrch. Zrovna byl úplněk, a po dvou dnech deštů i divoké mraky. No hotové Twilight 3. Další dny můžete pokračovat pořád po červené až na Sulov, Karolinka a v podstatě dojdete až do Valašských Klobouků. Šli jsme tu trasu pět dní (jeden jsme museli čekat, pršelo a flákali jsme se ve stanu). A potkali po cestě strašně málo lidí. Což je paráda. Opravdu to byla skvělá divočina.

Dnešní potomci Čingischána 4: rodiště krále ?>

Dnešní potomci Čingischána 4: rodiště krále

Míříme do mestečka Charochorin, jednomu z nejpamátnějších míst v Mongolsku. Charchorin je památný hned z několi důvodů. Je branoudo pohoří Changaj, najdete zde největší klášterní komplex v Mongolsku a poblíž se nachází údajné rodiště nejslavnější postavy mogoslkých dějin – Čingischána. Úrodné, poměrně nízko položené údolí řeky Orchon je ze všech stran chráněné horami. Osídleno bylo už za doby bronzové. Svoje hlavní město Charbalgas zde jako první bybudovali Ujgurové, kteří ovládali v 8-10. stoelní území dnešníh o Mongolska. Opevněné město pastavené na skalách tyčících se nad údolím Orchonu bylo v té době důležitým vojenským bodem a obchodním uzlem na hedvábné stezce. Nejslavnější období mongolských ději však spadá do 13. století. V roce 1161 (jsou úvaděna i jiná data) se ve stepi narodil chlapec, ktermu rodiče dali jméno Temudžin. chlapec převyšoval ostatní inteligencí, silou i tvrdostí. Brzy se z něj stal zdatný vůdce, rozhodl se, že sjednotí roztříštěné  soupeřící mongolské kmeny. Tse mu podařilo na začítku 13. století, v roce 1206 přijal jméono Čingischán a stal vládcem celé mongolské říše.

charchorin-mongolsko-cingischan
Charchorin – rodiště panovníka Čingischána, zdroj obrázku: flickr.com

Za sídelní místo si vybral právě údolí Orchonu a roku 1220 zde založil královské město charchoram. Krátce na to, v roce 1227 sice zemřel, ale jeho syn Ogedej město dokončil. V té době bylo v Asii něčím unikátním. Skládalo se z pravoúhlých ulic, kolem nich byly vystavěny paláce, úřady, obytné domy i vojenské tábory. Město obepínalo mohutné opevnění a chody hlídaly čtyři obří kamenné želvy. Dvě z nich se zachovaly dodnes. Město ztratilo svou pozici po 40 letech, kdy Čingischánův vnuk Kublaj přestěhoval hlavní město říše do dnešního Pekingu. Charchoram byl později, v roce 1338, zničen čínskými nájezdníky.

ze slavného ČIngischánova města toho tedy moc nezbylo. Hlavní magnetem dnešho charchorinu je buddhistický chrm erdenezů. Je to pravděpodobně nejstaší chrámový komplex v Mongolsku, založený roku 1586. Byl budován přes tři sta let a stal se největším klášterem. Je to arál se čtvercovým půdorysem se stranami 420 m dlouhými. Obklopen zdí se 108 stupami. V areálu stálo kdysi na 500 budov, v nichž žilo až 10 000 lámů. I když se i tohoto kláštera dotkly pogromy za stalinské éry, obvodové zdi, 18 budov a některé další památky zůstaly uchráněny.

Dnešní potomci Čingischána 3.: život pastevce ?>

Dnešní potomci Čingischána 3.: život pastevce

Pastevci žijí zpravidla v rodinných společenstvích. Rodina vlastní několik jurt postavených obvykle v jedné vyrovnané řadě. Velde obvydlí bývá hromada suchého dobytčího trusu na topení a dřevěná hrazda, k níž se přivazují kobyly, od kterých se získává mléko na přípravu kumysu. Kumys je mírně alkoholické zkvašené kobylí nebo velbloudí mléko nakyslé chuti. Odbočujeme ze silnice k blízkým jurtám, od pastevců se tu objevuje velmi málo, ale Mongolové nehnou ani brvou a případné rozpaky a překvapení nedávají na sobě znát. Vítá nás paní domu a zve nás dál dojurty. Stanové obydlí je jednoduše zařízené, na podlaze jsou honě a koberečky, u zdí nízké postele, pár skříněk a malý budhistický oltářík. Uprostřed jsou plechová kamna s výsokým kolínkem protažený středovým kolem. Kamna slouží jak k topení, tak k vaření. Jsou buďto přikrytá pechovým plátem, nebo se do nich vsazuuje velká půlkulatá nádoba, ve které se vaří a smaží. Top se hlavně suchý trusem, protože jiné topivo zkrátka není k dispozici. Jsme usazeníi na malé sedačky a obslouženi čajem s mlékem. Chvíli sedíme a čekáme, až náš řídič dojedná cenu a množství kumysu, který můžeme odkoupit. Když vycházíme před jurtu, v ruce PET lahve plné kumysu, vidíme přijíždět pastevce ženoucí stádo. Je to otec rodiny se dvěma staršími syny. Synové zde od konce základní školy obvykle pracují s otci na pastvinách a porcházejí tak školením, které je pro jejich život a přežití ve stepi jedůležitější. Možná sní o snazším životě ve velkém městě, ale my si podle zkušeností z Ulábbátaru myslíme, že jsou ve skutečnosti spokojenější a svobodnější naž ti, kteří podlehli klamné představě městkého blahobytu. Příště se podíváme do známého rodičtě největšího mongolského válečníka a krále.

Lysá Hora: nejvyšší výstup v ČR ?>

Lysá Hora: nejvyšší výstup v ČR

Lysá Hora je výstup s nejvyšším převýšením
zdroj: treking.cz

Pokud jste příznivec horských výstupů tak vás jistě zajímá, který je v Česku ten s nejvyšším převýšením. Samozřejmě berme v potaz reálné výstupy, žádné že půjdete od Labe u Mělníka na Sněžku. Ale klasický výstup, kde ráno přijedete vlakem či autem pod horu a vlastními silami ji vystoupáte. Kupodivu to není ani v Krkonoších, na Šumavě či v Jeseníkách. Nejvyšší výšlap naleznete na krásném beskydském vrcholu Lysá Hora. Výstup ze Špindlu na Sněžku je přibližně 800 m. Ale výstup na Lysou z obce Ostravice je úctyhodných 910 m. Do Ostravice se dostanete pohodlně vlakovým přípojem z Frýdlantu nebo autem. Vlaková zatávka leží v nadmořské výšce 413 m. Lysá Hora měří pak 1323 m n. m. Beskydy jsou geologicky založeny na vrstvách hornin pískovce a měkkého jílovce. Díky této kombinaci hornin jsou vrcholy jednotlivých hor hodně zaoblené a naopak údolí mezi nimi hluboce zařezané s prudkými svahy. Terén je pak prakticky na každém svahu narušen starými sesuvy, které jsou v Beskydech objektem vědeckého bádání.

Hlavní trasa výstupu vede po červené turistické značce až na vrchol. Jakmile opustíte centrum obce, začnete stoupat, a toto stoupání skončí až na vrcholu. Po pár minutách chůze narazíte na lanové centrum. Pokud si chcete zablbnout, tak určitě už teď. Na zpáteční cestě totiž nebudete mít sílu. Po zpevněné cestě jdete asi dva km (cca 40 minut). Poté vás stezka povede lesní cestou, mnohem příjemnější pro nohy. Na otevřené louce Butořanka se nachází několik neveřejných chat, tak se aspoň můžete kochat výhledem na Pobeskydí, masiv Ondřejníku nebo Smrk.

Další odpočinek naleznete v přístřešku na Lukšinci. Odtud také začnete pořádně stoupat. I když už máte za sebou pořádné převýšení, stále Vás čeká více jak 350 m. Vrchol Lysé není zaoblený jako okolní hory, ale je poměrně ostrý a výrazně vyčuhuje nad sousední vrcholy. Celý vrchol má rozlámané geologické podloží což negativně ovlivňuje tamní stavby.

Na vrcholu jsou celkem čtyři vyhlídková místa s nádhernými panorámaty. Krásně uvidíte i některá slovenská pohoří (např. Malou Fatru). Jsou zde dvě ubytovací místa. Chaty prošly letos kompletní přestavbou, takže uvidíme na jaře, jak se výstavba podařila. O občerstevní není nouze. Turistická vývařovna Šantán nebo Bezručova chata (s kdysi velmi nepříjenou babou za krytým okýnkem) vám přípraví polívku nebo knedlíky a pivo poteče proudem.

Dolů se můžete vydat stejnou cestou. Nebo lze zvolit cestu po modré. Ta je také hezká, bohužel ústí do vedlejšího údolí a do Ostravice musíte jít asi 2 km po chodníku kolem rušné hlavní cesty. Připravte si svaly a vyražte na nejvyšší převýšení u nás.

Eibentál: východní brána Banátu ?>

Eibentál: východní brána Banátu

V průběhu roku 2015 proběhla v českých televizích řada dokumentů o českých vesnicích v rumunském Banátu. Série dokumentů o jeho obyvatelích je k vidění také v internetové televizi Stream. Čeští návštěvníci často opomíjejí východní část Banátu, kde vysoko nad Dunají v hlubokém Tisové Údolí leží rozhlehlá česká vesnice Eibentál. Přiznávám, že při první návštěvě Banátu jsme také tuto vesnici vynechali. Do vesnice po nové úzké asfaltové silnic asi 8 km od veletoku Dunaje. Samotná ves je vystavena v hlubokém krásném údolí po obou březích říčky Tisovice. V současnosti zde žije méně než 300 obyvatel. Vesnici si zamilujete na první pohled. Podstatně se liší od ostatních českých vesnic, které jsou vesměs vystavěny na kopcích a jejich obyvatelé byli především zemědělci. Eibentálští měli odlišný způsob výdělku. Na strmých políčkách v záhumenku každé chalupy není úroda nijak vysoká. Většina mužů (a také hodně žen) pracovalo v blízkých antracitových dolech (antracit – velmi kvalitní úhlí). Poblíž uhelných dolů vznikla také osada Nové Doly, která přímo sousedí s Eibentálem. Zde žili v dobách uhelné slávy zejména Rumuni, kteří se prakticky všichni odstěhovali po uzavření dolů v roce 2006. Osada je nyní poloprázdná bez obyvatel. Místní Češi za prací dojíždějí do vzdálených rumunských měst či do Srbska (a vracejí se jen na víkendy). Hodně mladých se stěhuje do České republiky.

pohled na Eibentál - kostel, kopce nad vesnicí
zdroj: alpina.cz

V Tisovém Údolí se vyplatí zůstat několik dní a pochodit po místních kopcích. Rozhodně vylezte po některé ze zvířecích stezek na hřeben nad údolím a kochejte se výhledy na obec. Prolézt můžete také staré (ty úplně první) zasypané důlní jámy, kterých je v nejbližším okolí několik. Rozhodně se podívejte na hřbitov, ležícím v prudkém údolním svahu. Pěšky se také můžete vydat po červené turistické značce do 15 km vzdálené vesníce Bígr. Po cestě uvidíte pozůstatky důlní věže a projdete pustou osadou Nové Doly (Baia Noua). Pochodovat budete hustými lesy. V Bígru poseďte v hospůdce a zde také najdete někoho, kdo vám doporučí u koho přespat. Druhý den se vydáte zpátky po žluté značce přes louky Rovna a vrchol Známaná. Krátký výlet na Hrčidla vám zabere dopoledne. Půjdete kolem potoka směrem k Dunaji až narazíte na pozůstatky vodního mlýnku.

dětské hříště u zaniklé školky v nových dolech
Stará školka v Nových Dolech, dnes již nefunkční

Pro milovníky ticha, samoty, pustých lesů je krajina kolem Eibentálu dokonalým místem. Několik hospod vám zpříjemní večer, ubytování také najdete u někoho z místních. Nic vám zde nebude chybět. Možná jen telefonní signál. Ale spíše je možné, že po něm ani nevzdechnete.